Abstrakt
C2 je jedna ze složek tzv. klasické cesty aktivace
komplementu. Její zvýšení je někdy citlivějším indikátorem aktivace klasické
cesty než zvýšení C3 či C4.
Odkazy na jiné relevantní
dokumenty, další informace
Chemická a fyzikální
charakteristika, struktura a povaha analytu
C2 má molekulovou hmotnost
95 000. Tato složka má jediný řetězec. Při elektroforéze se glykoprotein C2
pohybuje v oblasti beta-1.
Role v metabolismu
Stejně jako jiné proteiny
komplementu se C2 vyskytuje v séru v neaktivním stavu. Aktivuje se
v přítomnosti hořčíku, C1s
(fragment C1) a C4b (fragment C4 složky komplementu). Klasická dráha aktivace
komplementu pokračuje vznikem biologicky aktivních fragmentů C2.
U C2b (větší fragment) se
předpokládají schopnosti zvyšovat propustnost cév a vyvolat kontrakci hladkého
svalstva.
C2a (menší z fragmentů)
získá enzymatickou aktivitu. C4b a C2a vytvoří komplex označovaný jako
konvertáza C3 a to pro svou schopnost štěpit C3 (další ze složek komplementové
kaskády). Pokud C4bC2a nenajde C3 složku, se kterou by mohla reagovat, komplex
se rozpadne. C4b je pak schopna reagovat v přítomnosti C1 s jinou C2,
kdežto C2a z konvertázy C3 ztratí irreverzibilně enzymatickou aktivitu.
Zdroj (syntéza, příjem)
Složky komplementu
jsou syntetizovány především v hepatocytech. V menší míře probíhá
jejich syntéza také v enterocytech, monocytech, makrofázích a
granulocytech.
Kontrolní (řídící) mechanismy
Ke vzniku aktivního
fragmentu C2a je nutná přítomnost C1s. C1s vzniká rozštěpením makrokomplexu C1.
Pokud je aktivace komplementu na této fázi inhibována (C1 inhibitorem) nemůže
již klasická dráha aktivace dále pokračovat. Ovšem může být funkční
alternativní dráha aktivace komplementu, která není závislá na C1 a C2 složce
komplementu.
Dalším důležitým kontrolním
faktorem je C4 vazebný protein. Tato makromolekula
inhibuje vznik vazby C2 na C4b a zrychluje rozpad konvertázy C3 (C4bC2a).
Literatura
Stites D.P., Terr A.I.:
Základní a klinická imunologie, Victoria publishing, Praha, 1994 ISBN
80-85605-37-6.
Masopust J.: Klinická
biochemie a hodnocení biochemických vyšetření, Karolinum, Praha, 1998, ISBN
80-7184-649-3.
Fučíková T.: Klinická
imunologie v praxi, 2. přepracované vydání, Galén, Praha, 1997, ISBN
80-85824-57-4.
Staršia Z.: Klinický význam
komplementu, Novinky v medicíně(39), Avicenum, Praha, 1987.
Autorské poznámky
Marcela Melčáková