Pediatrická
auxologie je nauka zabývající se všemi aspekty lidského růstu (auxó - rostu, z
řečtiny) a růst definuje
jako soubor všech změn dosud nezralého
(rostoucího) organismu. Růst je
mimořádně citlivým indikátorem zdraví jedince a z výše uvedené definice
vyplývá jeho významná souvislost s celou řadou biologických, medicínských i
socioekonomických aspektů. Růstová
problematika je tak pilířem pediatrie a růstová odchylka patří ke kardinálním
pediatrickým příznakům.
Tzv. "růstová diagnóza" představuje jednu ze základních
pediatrických diagnóz, především v oblasti preventivní pediatrie. Sledování tělesného růstu a biologického
vývoje dítěte se však současně uplatňuje v diagnostice a při terapii celé řady chronických onemocnění dětského věku -
v tzv. chronické, resp. nemocniční a klinické pediatrii. Auxologie
nediferencuje pojmy "růst"
a "vývoj" a "růstovou odchylkou" je tedy
nejenom malý či velký vzrůst, ale např. též mikro-(makro-)cefalie,
hypo-(hyper-)trofie, pozdní (časná) puberta, alterace zániku velké fontanely či
lebečních švů apod.
Základní postupy využívající měření délky
a hmotnosti jsou
Body mass index (u dospělých viz Body mass index u dospělých).
V pediatrii se využívá dále
Tělesný povrh nemá význam jen v auxologii,
ale také například při aplikaci výživ, léků a podobně
(u dospělých viz Povrch pacienta).
Při hodnocení
růstu, růstové akcelerace a pohlavního zrání se posuzuje
Kostní věk
Menarché
u chlapců se pro posouzení
biologického věku využívá stanovení objemu levého a
pravého varlete.
Vývoj tělesného
tuku a stav výživy se posuzuje pomocí
Všude tam, kde je to vhodné a možné, využívá
pediatrická auxologie percentilovou metodu. Podkladem pro
sestrojení tzv. percentilových grafů jsou hodnoty percentilů vypočítané
z dat jedinců vyšetřených v rámci reprezentativních referenčních studií. Národní antropometrické průřezové studie se
v ČR provádějí od roku 1951 každých deset let a v současnosti jsou v
pediatrické praxi u nás používány percentilové
grafy antropometrických hodnot z roku 1991, vytvořené z dat 4 - 5 %
populace ČR od 0 do 18 let.
Pásmo širší normy je nejčastěji vymezováno 2.
až 98., resp. 3. až 97. percentilem. Mezi
těmito krajními hodnotami se nalézá 96 % (resp. 94 %) empiricky zjištěných
hodnot daného parametru pro daný věk a pohlaví. Pásmo mezi
Po zakreslení zjištěné hodnoty do percentilového grafu je možné okamžitě
porovnat hodnotu sledovaného parametru s daty vrstevníků a zhodnotit tak míru
odlišnosti od normy.
Kvantitativní biomedicínské hodnoty je též možno vyjádřit v tzv. normalizované podobě, s využitím skóre směrodatné odchylky (SD-skóre, SDS). V
praxi se toto vyjádření užívá především pro určení míry extrémních odchylek od
normy, tedy hodnot z pásem, kam již síť empirických percentilů nezasahuje.
Skóre směrodatné
odchylky (SD-skóre, SDS) vypočítáme podle
vzorce
SDS = x - X / SD
x = parametr vyšetřeného dítěte
X = tabelovaná průměrná hodnota
daného parametru pro daný věk a pohlaví
SD = směrodatná odchylka (Standard
Deviation) tabelovaného průměru daného parametru pro daný věk a pohlaví
Výpočtem SD-skóre se zodpovídá otázka, o kolik směrodatných odchylek je
hodnocený parametr větší či menší než jeho tabelovaná průměrná hodnota. Z
definice SDS vyplývá, že např. u dítěte se zcela průměrnou hodnotou tělesné
výšky, má SDS jeho výšky hodnotu nula. Dítě, jehož SDS výšky dosahuje +2.0 je
výškou na horní hranicí širší normy (přesně
na 98.percentilu). Dítě s SDS výšky
rovno - 2.0 je na dolní hranici širší normy, resp. na
druhém percentilu. SD-skóre se používá např. též při zpracování dat
klinických souborů, protože dovoluje eliminovat faktor pohlaví i věkovou
heterogenitu souborů (tzv.
normalizování dat).
Další informace
Rejstřík
Hana Krásničanová